Devátý den

Celovečerní film nositele Oscara režiséra Volkera Schlöndorffa se opírá o autobiografické zápisky lucemburského kněze abbé Jeana Bernarda, který věcně vylíčil traumatické vzpomínky na nepředstavitelné hrůzy, které zažil on a jeho spoluvězni v koncentračním táboře Dachau ve Farářském bloku 25487.

Tvůrci

Producent: Jürgen Haase
Režisér: Volker Schlöndorff
Výkonný Producent CZ: Miloš Remeň
Kamera: Tomas Erhart
Architekt: Ari Hantke a Jaromír Švarc
Kostýmní výtvarník: Jarmila Konečná
Umělecký maskér: Juraj Steiner

Devaty den (1)

Herecké obsazení

Ve filmu má abbé Jean Bernard jméno abbé Henri Kremer , vězeňské číslo 25639 a hraje ho Ulrich Matthes.
Roli šéfa gestapa v Lucemburku převzal August Diehl. Sestru abbého, Marii Kremerovou, hraje Bibiana Beglau.
Hilmar Thate stojí před kamerou jako biskup Philipp z Lucemburku, Michael Königjako gaulajtr Simon.
V dalších rolích: André Jung, Germain Wagner, Jean-Paul Raths, Petr Janis, Karel Dobrý, Petr Varga, Ivan Jiřík, Karel Hromádka aj.

Devaty den (5)
Devaty den (6) Devaty den (3) Devaty den (7)

O filmu

V Dachau byl první nacistický koncentrační tábor. V tzv. „Farářském bloku“ bylo v období 1939-1945 internováno celkem 2579 duchovních z celé Evropy. Jenom asi polovina z nich přežila. Jejich zločiny spočívaly v tom, že se ve svých zemích zúčastnili odboje proti okupaci hitlerovským Německem. V Lucembursku se kněží a řeholníci obzvláště silně bránili proti německému obsazení a tedy skupina lucemburských kněží v koncentračním táboře Dachau byla početně silná. Během své internace musel abbé Jean Bernard bezmocně přihlížet tomu, jak byli jeho spoluvězni vražděni. Avšak v rámci jedné zvláštní akce dostal abbé Jean Bernard v lednu 1942 devítidenní dovolenou.
Pro případ, že by se nevrátil zpět, oznámil velitel tábora popravu dalších duchovních. Doma byl pětatřicetiletý Jean Bernard nucen k tomu, aby získal lucemburský episkopát k podpoře Hitlerovy evropské církevní politiky. Šéf lucemburského gestapa – dříve vysvěcený diakon – mu slíbil svobodu, pokud se zhostí tohoto úkolu. V opačném případě že ohrožuje abbé život svůj i životy svých spolutrpitelů v Dachau. Abbé se dostane do téměř nesnesitelného konfliktu se svým svědomím.

Abbé Jean Bernard (1907-1994) byl od roku 1933 generálním sekretářem Mezinárodní katolické filmové organizace O.C.O.C. a jeden z nejvýznamnějších reprezentantů církevní filmové práce. Dne 6. ledna 1941 ho zatklo gestapo a dostal se do Dachau. Vyhnul se transportu do plynových komor. V srpnu 1942 byl propuštěn. Jean Bernard se stal šéfredaktorem a vydavatelem deníku „Lucemburské slovo“, jakož i od 1947 do 1972 prezidentem O.C.I.C. (dnes: SIGNIS). V roce 1945 vyšla jeho kniha „Farářský blok 25487“, která se stala v Lucembursku bestsellerem. Jean Bernard byl výrazná osobnost, vyznačující se přímočarostí a schopností prosadit se, své víře zůstal vždy věrný.

Volkera Schlöndorffa fascinovalo téma filmu „Devátý den“ okamžitě. Oba protagonisté – abbé, který se na několik dní dostane ven z koncentráku a šéf gestapa v nacisty obsazeném Lucemburku – spolu svádějí boj: morální střet pro jednoho, mocenský boj pro druhého. Civilní odvaha, lidé v extrémních životních situacích, politická zvůle působící na jednotlivce, přežití v koncentračním táboře – všechny tyto aspekty se ve filmu „Devátý den“ prolínají. Schlöndoff k tomu řekl: „Koncentrační tábor, náboženství, svědomí, slušnost – v jedné sklenici vody nacházíme celé moře minulosti“.

Politická angažovanost režiséra, který se narodil 1939 ve Wiesbadenu, se neustále projevuje v jeho filmech, které se kriticky zabývají společenským výkonem moci a násilí. Schlöndorffovo eklatantní předsevzetí natáčet komerční zábavné filmy se pojí s jeho zálibou pro zfilmování literárních předloh. Filmem „Ztracená čest Kateřiny Blumové“ (1975) podle stejnojmenného románu Heinricha Bölla zaznamenal Schlöndorff v Německých kinech výrazný komerční úspěch. Jeho filmová adaptace románu Güntera Grasse „Plechový bubínek“ byla prvním německým filmem vyznamenaným 1979 Zlatou palmou v Cannes a od roku 1927 prvním německým filmem vyznamenaným Oscarem. Ve filmu „Plechový bubínek“ zpracoval Schlöndorff protest jednotlivce proti nacistické diktatuře, tj. téma, které znovu a hlouběji a z jiné perspektivy zpracoval ve filmu „Zloduch“ (1996) podle literární předlohy „Král duchů“ od Michela Tourniera. Ve svých pracích reflektuje Schlöndorff neustále jednotlivce v jeho odpovědnosti za své (ne)konání a ve vztahu ke společnosti.

Devaty den (2)
Devaty den (4) Devaty den (9)

Festivaly

57. festival Internationale del film Locarno
Toronto International Film Festival
Bayerische Filmwoche Budapest (Eröffnungsfilm)
Pusan International Film Festival PIFF Pusan/ Seoul (Kor)
Biberacher Filmfest
Sevilla Film Festival
Stockholm International Film Festival
7. Festival des deutschen Films London
CAMERIMAGE Lodz (PL)
Bratislava International Film Festival
Jerusalem Cinemathèque-Israel Films Archives 6th Jewish Festival
3rd Pune Intern. Film Festival Pune (India)
Int. Filmfestspiele Berlin – Berlinale
Dublin
33. Belgrade International FILM FEST 2005
Mar del Plata International Film Festival
Hong Kong International Film Festival
18th Singapore International Film Festival
Deutsche Filmtage Tokyo
8th Shanghai Intern. Film Festival
27th Moscow International Film Festival
54th Melbourne International Film Festival
5. Festival des Deutschen Films
Buenos Aires Brasilia Int. Fest
4. Festival des Deutschen Films in Mexiko
7th Bangkok Film Festival B
North Cape Film Festival Norway
Europäischer Filmpreis Berlin

Ceny

Bernhard Wicki Filmpreis – Die Brücke – Friedenspreis des Deutschen Films
Goldener Biber (Filmfest Biberach)
Bayerischer Ehrenfilmpreis für Volker Schlöndorff
Int. Film Festival Teheran – Bester Film, Beste Regie, Bester männlicher
Hauptdarsteller
Deutscher Filmpreis 2005 für das bestes Szenenbild
Movieguide Award, Grace Award for Urlich Matthes
Bester Film St. Petersburg … 2006
Bravo Cinema Award Madrid 2006

Nominace Německá filmová cena

Bester Film – Prof. Jürgen Haase
Beste Regie – Volker Schlöndorff
Bester männlicher Hauptdarsteller – Ulrich Matthes, August Diehl
Bestes Drehbuch – Eberhard Görner, Andreas Pflüge
Bestes Szenenbild – Ari Hantke
Bester Schnitt – Peter R. Adam
Beste Tonbearbeitung – Hubert Bartholomae, Gunnar Voigt

Nominace German Camera Award

Beste Kamera – Tomas Erhart

Nominace European Film Award

Eurpäischer Darsteller 2005 – Ulrich Matthes

youtube facebook instagram