Devátý den
Celovečerní film nositele Oscara režiséra Volkera Schlöndorffa se opírá o autobiografické zápisky lucemburského kněze abbé Jeana Bernarda, který věcně vylíčil traumatické vzpomínky na nepředstavitelné hrůzy, které zažil on a jeho spoluvězni v koncentračním táboře Dachau ve Farářském bloku 25487.
Tvůrci
Producent: Jürgen Haase
Režisér: Volker Schlöndorff
Výkonný Producent CZ: Miloš Remeň
Kamera: Tomas Erhart
Architekt: Ari Hantke a Jaromír Švarc
Kostýmní výtvarník: Jarmila Konečná
Umělecký maskér: Juraj Steiner
Herecké obsazení
Ve filmu má abbé Jean Bernard jméno abbé Henri Kremer , vězeňské číslo 25639 a hraje ho Ulrich Matthes.
Roli šéfa gestapa v Lucemburku převzal August Diehl. Sestru abbého, Marii Kremerovou, hraje Bibiana Beglau.
Hilmar Thate stojí před kamerou jako biskup Philipp z Lucemburku, Michael Königjako gaulajtr Simon.
V dalších rolích: André Jung, Germain Wagner, Jean-Paul Raths, Petr Janis, Karel Dobrý, Petr Varga, Ivan Jiřík, Karel Hromádka aj.
 |
||
 |
 |
 |
O filmuV Dachau byl první nacistický koncentrační tábor. V tzv. „Farářském bloku“ bylo v období 1939-1945 internováno celkem 2579 duchovních z celé Evropy. Jenom asi polovina z nich přežila. Jejich zločiny spočívaly v tom, že se ve svých zemích zúčastnili odboje proti okupaci hitlerovským Německem. V Lucembursku se kněží a řeholníci obzvláště silně bránili proti německému obsazení a tedy skupina lucemburských kněží v koncentračním táboře Dachau byla početně silná. Během své internace musel abbé Jean Bernard bezmocně přihlížet tomu, jak byli jeho spoluvězni vražděni. Avšak v rámci jedné zvláštní akce dostal abbé Jean Bernard v lednu 1942 devítidenní dovolenou. Abbé Jean Bernard (1907-1994) byl od roku 1933 generálním sekretářem Mezinárodní katolické filmové organizace O.C.O.C. a jeden z nejvýznamnějších reprezentantů církevní filmové práce. Dne 6. ledna 1941 ho zatklo gestapo a dostal se do Dachau. Vyhnul se transportu do plynových komor. V srpnu 1942 byl propuštěn. Jean Bernard se stal šéfredaktorem a vydavatelem deníku „Lucemburské slovo“, jakož i od 1947 do 1972 prezidentem O.C.I.C. (dnes: SIGNIS). V roce 1945 vyšla jeho kniha „Farářský blok 25487“, která se stala v Lucembursku bestsellerem. Jean Bernard byl výrazná osobnost, vyznačující se přímočarostí a schopností prosadit se, své víře zůstal vždy věrný. Volkera Schlöndorffa fascinovalo téma filmu „Devátý den“ okamžitě. Oba protagonisté – abbé, který se na několik dní dostane ven z koncentráku a šéf gestapa v nacisty obsazeném Lucemburku – spolu svádějí boj: morální střet pro jednoho, mocenský boj pro druhého. Civilní odvaha, lidé v extrémních životních situacích, politická zvůle působící na jednotlivce, přežití v koncentračním táboře – všechny tyto aspekty se ve filmu „Devátý den“ prolínají. Schlöndoff k tomu řekl: „Koncentrační tábor, náboženství, svědomí, slušnost – v jedné sklenici vody nacházíme celé moře minulosti“. Politická angažovanost režiséra, který se narodil 1939 ve Wiesbadenu, se neustále projevuje v jeho filmech, které se kriticky zabývají společenským výkonem moci a násilí. Schlöndorffovo eklatantní předsevzetí natáčet komerční zábavné filmy se pojí s jeho zálibou pro zfilmování literárních předloh. Filmem „Ztracená čest Kateřiny Blumové“ (1975) podle stejnojmenného románu Heinricha Bölla zaznamenal Schlöndorff v Německých kinech výrazný komerční úspěch. Jeho filmová adaptace románu Güntera Grasse „Plechový bubínek“ byla prvním německým filmem vyznamenaným 1979 Zlatou palmou v Cannes a od roku 1927 prvním německým filmem vyznamenaným Oscarem. Ve filmu „Plechový bubínek“ zpracoval Schlöndorff protest jednotlivce proti nacistické diktatuře, tj. téma, které znovu a hlouběji a z jiné perspektivy zpracoval ve filmu „Zloduch“ (1996) podle literární předlohy „Král duchů“ od Michela Tourniera. Ve svých pracích reflektuje Schlöndorff neustále jednotlivce v jeho odpovědnosti za své (ne)konání a ve vztahu ke společnosti. |
 |
|
 |
 |
|
Festivaly57. festival Internationale del film Locarno |
CenyBernhard Wicki Filmpreis – Die Brücke – Friedenspreis des Deutschen Films Nominace Německá filmová cenaBester Film – Prof. Jürgen Haase Nominace German Camera AwardBeste Kamera – Tomas Erhart Nominace European Film AwardEurpäischer Darsteller 2005 – Ulrich Matthes |
