Máj

Výpravný historický film režiséra a kameramana F.A.Brabce „Máj“ je velkým romantickým příběhem Kata (Jan Tříska), který se vrací po sedmi letech do svého kraje. Tento podivný vypravěč nám postupně odhaluje strhující příběh o milostném trojúhelníku dvou mužů a jedné dívky. Příběh mlynáře Schiffnera (Juraj Kukura) – zralého muže stavějícího na jistotách, pro něž lze obětovat i syna, i cit. Příběh Jarmily (Sandra Lehnertová) – dívky plné smyslné touhy a vášně v mladém a krásném těle, jehož hříchem by bylo nehřešit a příběh rebela Viléma (Matěj Stropnický) – vůdce bandy mladých loupežníků, která vyrabuje mlýn, přepadne poštovní dostavník anebo oloupí vesničany za bílého dne v kostele při májové mši. Láska, vášeň ale i vina a trest, to vše se odehrává ve filmu „Máj“ na pozadí přírody, démonické a lhostejné síly, která jako všudypřítomná bytost tepe vlastním rytmem, konfrontována s vášněmi lidskými. Film „Máj“ zaujme především silným příběhem, skvělými hereckými výkony, nádhernou kamerou a moderní filmovou hudbou – spojení kytarových partů skupiny Support Lesbiens a velkého symfonického orchestru.

www.filmmaj.cz

Herecké obsazení Kat: Jan Tříska Schiffner: Juraj Kukura Vilém: Matěj Stropnický Jarmila: Sandra Lehnertová Tietzeová: Nina Divíšková Valdemar: Kryštof Hádek Farář: Vladimír Javorský Hindl: Bronislav Poloczek Kamp: Jan Přeučil Varhaník: Filip Menzel Loupežnice: Iveta Jiríčková
		Tvůrci Scénář: Ivana Nováková, F.A.Brabec Režie / Kamera: F.A.Brabec Producent: Miloš Remeň Koprodukční spolupráce: Marcela Rojíčková Casting: Ladislav Ondráček Architekt: Jindřich Goetz Kostýmní výtvarník: Jaroslava Pecharová Masky: Ivana Chlostová Výprava: Jan Koděra Hudba: Support Lesbiens Střih: Filip Issa Zvuk: Jiří Klenka Koproducent: Česká televize

O filmu

„Byl pozdní večer – první máj – večerní Máj – byl lásky čas…“ – těmito slovy začíná film „Máj“ režiséra a kameramana F.A.Brabce a hned je jasné, že inspirací pro jeho vznik se stalo vrcholné dílo českého romantismu – báseň „Máj“ Karla Hynka Máchy. Text této velebásně, prověřený víc než stoletím, převedli autoři scénáře do strhujícího příběhu o věčné lásce a vášni. V mnoha ohledech „Máj“ navazuje na film „Kytice“, který v době svého uvedení slavil neočekávaný divácký úspěch, a to návštěvností přes 1milion diváků. Podobně jako Kytice je i „Máj“ především odvážným autorsko – režisérským nápadem. I když tuto báseň zná každý ze školních lavic, dosud nikdo se ji neodvážil zpracovat filmově.
Je jednoznačné, že režisérovi a kameramanovi F.A.Brabcovi odvaha nechybía určitě znovu dokázal, že i na klasika se dá masově chodit do kina.
Po dlouhém hledání autora hudby přizval F.A.Brabec ke spolupráci skupinu Support Lesbiens, pro kterou byla tato výzva tak silná, že přerušili práci na vlastním nově vznikajícím albu, aby se plně mohli věnovat hudební složce filmového Máje. Hudba byla nahrána společně s velkým filharmonickým orchestrem a členům Support Lesbiens se povedlo dokonce ve třech písních, které ve filmu také zazní, zhudebnit verše z Máchova Máje.
Nejenom na kostýmní výpravě ale i na celkovém výtvarném pojetí filmu spolupracovala kostýmní návrhářka Jaroslava Pecharová, architektem filmu byl Jindřich Goetz.
Filmový střih vytvořil střihač Filip Issa a filmový zvuk mistr zvuku Jiří Klenka.
Stejně jako Máchův odsouzenec stojíme sami tváří v tvář nesmírnosti přírody, lásky i smrti. Filmový Máj přispěl k tomu, aby síla Máje, jež trvá už 170 let, trvala nadále. Film přebírá štafetový kolík Máchova příběhu jako ryzí obrazové vyprávění…

	Koncepce Máchův Máj je podmanivou básní, jíž podlehly generace. Dosud v Čechách pátým pádem voláme: „Hynku, Viléme, Jarmilo!“ V obecném povědomí je Máchovo dílo ohňostrojem básnivých vizí a vzrušující oslavou přírody. Máj je však i příběhem, a to příběhem strhujícím, sugestivně tragickým, nabitým erotikou a napsaným s nevídanou silou, naléhavostí a moderní odvahou. Epický základ „Máje“ skutečně existuje a filmový „Máj“ pouze tento tušený děj odkrývá. A stejně jako Mácha „nasycen pověstmi místními“ naložil s nimi volně a po svém, tak i film nasycený Máchou nakládá s příběhem volně a po svém…. Chce tak činit ryze filmovými prostředky – univerzální silou obrazu, silou atmosféry, barev a světla, a silou příběhu a lidských emocí, bez konkrétního času, neboť otázky, které tak vyhroceně a otevřeně nastolil romantismus, jsou nadčasové. Máj je výkřikem světabolu a vpravdě velkým romantickým příběhem. Filmový příběh rýsuje milostný trojúhelník: tři vášně, tři viny, tři smrti, to vše na pozadí přírody, démonické a lhostejné síly, která jako všudypřítomná bytost tepe vlastním rytmem, konfrontována s vášněmi lidskými. Mlynář Schiffner. Zralý muž stavějící na jistotách, pro něž lze obětovat i syna, i cit. Touha po jistotách zjednodušuje svět. Jarmila. Dívka plná smyslné touhy a vášně v mladém a krásném těle, jehož hříchem by bylo nehřešit… A přece jako každá žena čeká na lásku…. Vilém. Vůdce loupežníků a zavržený syn, mladík plný citu a znepokojivých otázek, který nejistoty žití přijal jako výzvu. Teprve láska ho s nimi smiřuje. Tolik nadějí vkládá do lásky!… Vyprávění o třech lidech je násobeno příběhem těch, jejichž povoláním je smrt či „to“, co přijde po smrti. Je příběhem kata, který na mladém odsouzenci vlastníma rukama provedl popravu lámáním kolem, poslední popravu toho druhu v Čechách, a nyní se vrací a snaží se pochopit : „Čí je vina?“. Je příběhem faráře, který dává útěchu, ačkoli ví, že víra nás neuchrání ani před smrtí, ani před strachem z ní. Je příběhem bohem opuštěných dětí-loupežníků a těch, kteří vědí, že je-li bůh, pak není milosrdný… Střet otce se synem je střetem dvou světů, mezi nimiž uvízla žena. Setkání Viléma a Jarmily je osudové a příroda rezonuje jejich milostnou vášní. Je láska to, co dává lidskému životu věčnost? Kat nezná jinou věčnost než smrt… Čí je vina? Je lidský trest málo, nebo hodně? Co zůstalo po tragickém příběhu: Lebka na kůlu? Zřícenina loupežného hradu? Skála nad jezerem? Bez konce láska je, zklamánať láska má. Zůstala příroda, zůstaly otázky a zůstal věčný příběh. Dál odtikává čas, dál hrdliččin zve ku lásce hlas…

Jsou díla, která inspirují k dalším výkladům. Jsou pocity, které vytvářejí nové emoce a jsou slova, která lze měnit v obrazy. V básni Máj toto vše určitě je. Slyšíte verš a vidíte obraz, přečtete stránku a složíte část příběhu. Dočtete knihu a vrátíte se na začátek, aby jste si znovu užili ten neopakovatelný pocit prožitku. A ten prožitek je nádherné zachovat. Zachovat ho třeba v obrazech filmu, v emocích hrdinů a v dálkách krajin. Máj má svůj otisk již zachován. Zachován ve filmu, kde všechny umělecké složky vytvořily celek té nejsilnější emoce – lásky.A nyní se můžeme kdykoli vrátit a zažít znovu Máj, který se jen slovy možná popsat nedá….
F.A.Brabec